Texty

© Vladimír Čech

Byl stín, co noc už hledá,
co věčně s prázdnou odchází.
Co prý s láskou?
Byl den, co prchá snům.
Byl strom, kde odvíjí se příběh tajemný…

Byl stín, co na zem sedá,
když noc se s ránem vytrácí
s první vážkou.
Byl ten, kdo prchá snům.
Byl strom, co odvíjí svůj příběh tajemný…

Možná byl tím bláznem, co byl rád jen sám.
Možná se jen díval, nikým nepozván.
Možná, že mu scházel krok, aby byl dál.
Možná, jak to bývá, často v rohu stál.
Kde se skrývá, co z něj zbývá…

Možná světlo hlídal, někdy oheň hřál.
Jak čas vítr lámal, jakoby se zdál.
Možná někde scházel, snad ho někdo znal.
Na červenou sázel, černou vždycky bral.
Kde se skrývá, co z něj zbývá…

Byl, vím, stále ho hledám,
kde věčnost prázdnou obchází
hvězdnou dálkou.
Byl sen, co prchá dnům.
Dál stromy odvíjí svůj příběh tajemný…
Dál stromy odvíjí svůj příběh tajemný…
Dál stromy odvíjí svůj příběh tajemný…

My time and my way…

Vznášel se dál k zemi, nad mořem plným mraků,
nepatřil tam, jen byl, nepatřil tam, jen byl.
Jak chladnej den a v řekách čerň a v řekách čerň.

O čem jen zdálo se mu? Proč prsten z hadích znaků?
Nepatřil tam, jen byl, nepatřil tam, jen byl.
Jak marnej sen do ticha zněl, do ticha…

Jak chladnej den, jak marnej sen do ticha zněl,
do ticha zněl. A v řekách čerň.

Byl deštěm, padal z mraků, jak slzy z černých perel.
Nepatřil tam, jen byl. Do ticha zněl…


hrají: Mirek Gärtner (baskytara, klávesy, hlas) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Tomáš Fuchs (kytary)

© Mirek Gärtner

Lehounce, jak pramen z hor, vychází tón podivný.
Proudící z úbočí hlavy mé třeštící.
Loudá se strání, sílí, mnou proudí, bázeň probouzí truchlivý tón.
Nemám kam skrýt se, všude je jen pláň,
povoz tu zchátral, zač bych zapřáh?
Znám tóny líbezné, přečisté až bachovské…
Proud tónů meluzín, rozhodně zde o ně jde.
Za oknem běsy obvyklé dál tu zní bezčasím.
Království dám za klid.
Pochmurný kůň,
splašený,
mě dohání,
už boty sundávám…


hrají: Mirek Gärtner (baskytara, klávesy) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Tomáš Fuchs (kytary) | Jan Dočekal (sólo klávesy)

© Mirek Gärtner

Abych to malé dítě na svých zádech nes
na druhou stranu řeky z břehů vylité,
to bych přivítal, už neskrývám.

Abych to malé dítě na svém klíně měl
a pak čekal na zázrak dech rychle beroucí,
to bych přivítal, už neskrývám.

Že nedávám, zatím to ale nedávám,
vážně, smířit se s tím odmítám.

Že nedávám, zatím to ale nedávám,
vážně, smířit se s tím odmítám.

Jako bloud se potácím,
světlo v dálce nevnímám.
Vzdát se, nebo snad kráčet?
Nohy cesty pletou, ruce chytil třas.
Vzdát se, nebo snad kráčet?
Sílu už nemám, snad ji sesbírám.

Tak už v tom zase lítám, celej až donaha,
leží to na mně jako temný závoj tmy.
Těžký je můj cíl, břehy nevidím.

Že nedávám, zatím to ale nedávám,
vážně, smířit se s tím odmítám.

Že nedávám, zatím to ale nedávám,
vážně, smířit se s tím odmítám.


hrají: Mirek Gärtner (baskytara, klávesy, sbor, hlas) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Tomáš Fuchs (kytary) | Ivo Bohuslávek (kytary) | Magda Tučková Gärtnerová (sbor)

© Mirek Gärtner

Holí hmatáš, tmu cítíš
podzimní.
Oči plné vzpomínek
znejistí.

Noc klid vydá i stáří spí,
znehybní.
Kdoví, zda v černém nic
zajiskří?
Jaké místo potemnělé
vypálí?

Úsměv halí zklamání,
zmatek dní.
Andělé však chápou tě,
přicházejí!

Zem se pohne pod nohama
na pár chvil.
Vše kolem se zpomaluje,
odchází?

Kam kráčíš, kam kráčíš, duše má?
Kde sídlíš, kde sídlíš, radosti má?


hrají: Mirek Gärtner (baskytara, klávesy, kytara) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Jakub Červinka (kytary)

© Vladimír Čech

Nebylas to ty, kdo se mnou chvíli strávil?
Nebylas to ty, Rainbow, kdo mě oslnil?
Pestrý dům v očích, v horách, kde sídlíš.
Ruce tvé drží sever i jih.
Zmizelas, a tak si blues zpívám…

Nebylas to ty, já ve snách jsem se vzdálil.
Nebylas to ty, Rainbow, než den se naklonil.
S tebou v oblacích jako dým se rozplynout.
Z výšky ti stačí nám dolů pokynout.
Zmizelas, a tak si blues zpívám…

V tvých dlaních můžem spát, bez větších nebeských ztrát.
Nechám tě rozespalou, možná’s jen mou další představou.

Z tvých marných gest mě zmást, z barevných cest prstoklad.
Nechám tě rozepsanou, možná’s jen mou fatou morganou.

Zmizelas, a tak si blues zpívám…

V tvých dlaních chci se vzdát, v bezvětří nehrozí pád.
Nechám tě rozestlanou, možná’s jen paprskem nad vodou.


hrají: Mirek Gärtner (baskytara, klávesy, kytara, harm) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Tomáš Fuchs (kytary) | Magda Tučková Gärtnerová (sbor) | Miroslav Zembala (trumpety) | Jan Dočekal (sólo klávesy)

© Vladimír Čech

Seš mojí krajinou, dálkou i oblohou,
krajinou před pátkem, nevšedním začátkem.
Seš mojí krajinou, načatým románem,
krajinou souznění. Zavadím o pramen?

I krajinou hojnosti jsi, můžeš mě hřát do sytosti.
Ovečky radosti. Nenech je stát, ať začnou se pást.
Poznám ti na nose, máš přepestrý šat.
Modly už kývou se, chtějí se prát, nechtěj se vzdát!

I krajinou hojnosti jsi, nenech mě stát bez radosti.
Jinak jsi mou pustinou, šedivou a nevlídnou,
krajinou na kámen, nevede už cesta ven,
dobytým územím s nezbytným loučením.

Nebo snad ne? Tak začni už! Nebo snad ne? Tak začni už!

Seš mou pustinou, šedivou a nevlídnou.

Tak začni už! Nebo snad ne? Tak začni už! Nebo snad?

Procitnu vzrušením, snad poslední zvonění?

Nebo snad ne? Tak začni už! Nebo snad ne?

Tak začni už! Nebo snad ne? Tak začni už!

Seš krajinou jinou? Jinou, jinou?
Seš krajinou jinou? Jinou, jinou?
Seš krajinou jinou? Jinou, jinou?

Modly už kývou se! Modly už kývou se!

Seš krajinou jinou? Seš krajinou jinou? Nebo snad ne?

Seš krajinou jinou?


hrají: Mirek Gärtner (baskytara, klávesy, sbor) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Tomáš Fuchs (kytary) | Magda Tučková Gärtnerová (zpěv, sbor)

© Vladimír Čech

Ještě neodcházej, jsi nebe kousek, půlnoční pták.
Padá z hory kámen, mám zvláštní sklon
chtít v houslích spát.

Tančíš křehounká,
do not zabalená, skutečná, nebo jen stín?
Vzpomínkou před očima jsi, nikdy nechtěj odejít.

Když tajíš dech, chceš vyprávět o lásce.
Co znamená, ptal jsem se.
Zrychlený tep, několik vět ze snáře.
Roztoužená sentence.

Když tajíš dech, čas vrátit chceš jak mince.
Co dál tam máš, ptal jsem se.
Jak měkký mech na ráně steh obváže
nekonečná romance.

Ještě neodcházej, jsi ohněm, pouští, co nedá spát.
Měsíc bloudí sálem, housle Mistr ze scény stáh.

Pálíš mě na víčkách,
do tance zahalená, podobná balerínám,
vzpomínkou před očima jsi, nikdy nechtěj odejít.


hrají: Mirek Gärtner (bas synt, klávesy, kytara, sbor) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Jakub Červinka (kytary) | Magda Tučková Gärtnerová (sbor)

© Vladimír Čech

Z tvých radostných rán jsem konsternován,
od stolu vyhnán, nemilován,
solí tvých rán mi osladíš páj,
americkej páj.

Páj, páj, páj, páj, páj, páj, páj, páj.

Z tvých radostných dní jsem vystresován,
tikem trestán, drápkem tvých spár
jsem potetován, jak z galejí král,
z galejí král.

Ta hra o tom, kdo z koho, jako bych bydlel v zoo.
Na jiný kanál přepnu, snad se tam s tichem střetnu.

Z tvých radostných snů zbyl vzdušnej koráb
z rozpadlejch sonát, nesčetněkrát
nechám si zdát sen sladký jak páj,
americkej páj.

Páj, páj, páj, páj, páj, páj, páj, páj.

Klíč od našich pout se nedochoval,
je pohřešován, byl sešrotován
a když jdu spát, zas těším se z rán,
tvých radostných rán.

Je toho na mě mnoho, jak hra o tom, kdo z koho.
Na jiný kanál přepnu, tam ticho kape ze rtů.

Páj, páj, báj, báj, páj, páj, báj, báj.
Páj, páj, báj, báj, páj, páj, báj, báj.


hrají: Mirek Gärtner (bas synt, klávesy, sbor) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Tomáš Fuchs (kytary) | Magda Tučková Gärtnerová (sbor)

© Vladimír Čech

Panoptikem ztrát, nepotřebných představ, lítám,
sny se dotýkám temných míst.
Věžím z přízraků volným pádem křídly zmítán,
podoben drakům, spěchám vstříc.

Tichá noc mně blízká otáčí list beznaděje.
Z obnažených hran krásnem střídám
chvíli neznatelnou…

Panoptikem ztrát, mořem jsem, déšť řekou dýchám,
sen skrytý v lukách nočních hnízd.
Věže z oblaků. Světla zbaven, kůži svlékám,
s pomocí znaků hledám skrýš.

Po hrách se mně stýská. Za obzorem vzduch se chvěje
ze ztracených jar.

Tichá moc mně blízká otáčí list do naděje.

Z obnažených hran krásnem stírám
chvíli neznatelnou…

chvíli neznatelnou…

chvíli neznatelnou…


hrají: Mirek Gärtner (baskytara, klávesy) | Štěpán Smetáček (bicí) | Honza Holeček (zpěv) | Jakub Červinka (kytary)

© Jindra Vobořil

Bílá vrána, bílej stín,
bílé chmýří, sen, nic víc.

Líně krouží údolím,
bílý křídla, bílej stín.
Míří vzhůru, výš a výš,
závoj padá, stín je pryč.

Píseň kouzlí, bílej sníh,
zní jak kánon v oblacích.

Líně krouží údolím,
bílý křídla, bílej stín.
Bílou stráží proniká,
stíny mizí, křik je pryč.

Bílou vránou stát se může
každý jen na chvíli.
Bílou vránou stát se může,
je to jen na chvíli…


hrají: Mirek Gärtner (baskytara, klávesy) | Štěpán Smetáček (bicí) | Jindra Vobořil (zpěv) | Ivo Bohuslávek (kytary) | Miroslav Zembala (trumpety) | Jan Dočekal (sólo klávesy)